Mauricius – perla Indického oceánu

pohádkový ostrov, kde se na malé ploše mísí různé kultury a okouzlí vás různorodá nádherná příroda. Na to, že ostrov má cca 2000 km2 je možné vidět zde neuvěřitelně mnoho zajímavostí.

Cestu jsme realizovali přes Airstop.sk a šli jsme s německou CK. Tedy dá se říci, že oni nám zajistili letenku z Vídně s přestupem ve Frankfurtu, ubytování a stravování. Program jsme si už organizovali samostatně. Dlouhé lety nepatří právě k mým oblíbeným činnostem a v noci už vůbec ne, ale je mi jasné, že pokud se chce člověk přesunout tak daleko musí se to nějak přetrpět. Od odchodu z domu po spokojeny Vyváľení se na postel v hotelovém pokoji to bylo 28 hodin.

Po příletu na Mauricius nás čekal autobus, kde se zavazadlo nakládala na střechu – první střet s Afrikou. Tento ostrov se sice nedá považovat za typickou Afriku, ale je tam cítit tu blízkost. Vidíte tu černé ženy v barevném oblečení, které nosí svůj nákup na hlavách a také černých chlapů se sněhobílým úsměvem a stále dobrou náladou.

zuby, které září – i to jsou obyvatelé tohoto ostrovazuby, které září – i to jsou obyvatelé tohoto ostrova
Mauricius je především dovolenkový ráj. Kolem ostrova se táhne korálová bariéra, kde se tříští vlny indického oceánu a vytvářejí tak bílou obrubu, která odděluje tyrkysové moře a bílé pláže s černými sopečnými skalami a sytou zelení vegetace na pobřeží, od hlubin oceánu.

Ostrov je hornatý, ve vnitrozemí je pásmo lesa a celý ostrov má dostatek vody. Vidíte zde kokosové palmy, podél pobřeží lesy přesličníky ai mangrovníkové lesy a mnoho vodopádů.

ostrov má mnoho vodopádovostrov má mnoho vodopádů
Půda je hnědočervená a mimořádně se zde daří cukrové třtině, která lemuje cesty po celém ostrově.

Časy dávno minulé představují staré cukrovary z červených nebo černých cihel, jejichž komíny připomínají začátky zpracování cukrové třtiny na cukr

starý cukrovarstarý cukrovar
Byli jsme tu v květnu, což je období zimy, protože jsme na jižní polokouli. Počasí bylo stabilní, bylo teplo cca 25-30 stupňů, sem tam spŕchlo, ale bylo to vždy jen na chvíli. Jediné co připomínalo zimu byl časný západ slunce – cca o 18:30 byla už tma.

Strávili jsme tu 9 dní a za ten čas jsme si stihli prohlédnout všechny části – sever, západ, východ, jih i vnitrozemí.

Delegátka německé CK nás varovala, že půjčení auta od místních podnikatelů může být riskantní, ale tuto radu jsme si nevzali k srdci a nevyužili jsme jí lukrativní předraženou nabídku.

Místní podnikatel si nás vzal od hotelu do svého office – rozuměj garáž přímo propojená s obytnou částí domu, přesněji domku, kde bez mrknutí oka zkopíroval údaje z mé kreditky. Někam zavolal a za chvíli jsme se vezli na našem stroji neidentifikované značky na hotel. Naši pozornost zaujal ovladač teploty, který nebyl červeno modrý tedy topení vs. chlazení, ale byl jen modrý od světlé po tmavou takže zde v autě existuje jen zima nebo větší zima

Jezdí se vlevo a pravidla silničního provozu domácím mnoho neříkají, Cesty jsou docela dobré, poměrně úzké a hlavně ve vesnicích se podél silnic neustále pohybují hejna lidí. Na krajnicích jsou odstaveny auta, tak, že zasahují do poloviny vozovky. Místní řidič to nevnímá jako překážku na cestě a po bliknutí směrovkou automaticky předpokládá, že ten co jde oproti pochopil, že ho má pustit.

Jinak tu kreditku jsem po návratu raději zablokovala, ale možná jsem jen přehnaně nedůvěřivá.

Další perličkou byly autobusové zastávky, které byly cca každých 200m. Nejprve jsme si mysleli, že asi každá linka stojí někde jinde, ale řez jsme kopírovaly autobus a na naše překvapení opravdu na každé stál.

Překvapením byla i obsluha parkovacího automatu na vícepodlažním parkovišti v Port Luis. Buď podporují zaměstnanost místních obyvatel, nebo předpokládají, že tak dokonalý parkovací systém by návštěvník z Evropy asi nepochopil.

Z koloniálních časů zde zůstaly nádherné koloniální vily, až si umíte představit jak si tam anglické dámy dávali čaj o 5 na terase v bílých proutěných křeslech a černé chůvy se starali o jejich potomky. Zatímco chlapi presekávali cukrovou třtinu aby lodě mohly odvážet do Evropy vzácné suroviny – cukr, rum, čaj, vanilku.